CHŘIBSKÝ DOGTREKING 2010
KRÁSNÝ A STRAŠNÝ
Začnu odpovědí na otázku co je to dogtrekking.
Doktreking je extremním kynologickým vytrvalostním sportem,při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.Vede účastniky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např.orientačnich )schopností.Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.(zdroj...www.dogtrekking.info).
Po nepodařenem Fryštáckem doktrekkingu 2009 který jsme museli vzdát jsme se s DEXEM moc těšili na domácí CHŘIBSKÝ DOGTREKKING 2010
-den před startem 8.4. jsme se zůčastnili meetingu, na kterém jsme dostali mapu,intinerař trati,list s popisem zajímavostí na trati a oplatku Horalku (na trati byla moc dobrá ). 9.4.2010 přišlo to, nač jsme se moc tešili - START.Sartovalo se z areálu kempu Kaminka,my startovali mezi prvními závodníky v 7.35 na LONG trati dlouhé 84,5 km.
DEX plný očekávání nových čmuchacích míst,radostí ze startu vyběhl já už tak moc radostně ne, protože můj batoh vážil 13 kg(oproti fryštáku o 7 kg lehčí ). Obsahoval kromě povinné výbavy taky 2 termo trika,mikinu,nepromokavé kalhoty, nepromokavou bundu,pončo a to nejdůležitější-5 párů termo ponožek (ponožky nejdůležitější z výbavy,protože jedině na suché noze se nedělají puchýře ! )
Místní značení nás dovedlo na VLČÁK-561 m.n.m.Dál nás měla modrá turistická značka dovést do Koryčan, kde byl první kontrolní bod K1. My jsme ke K1 přišli odjinud než většina závodníku, bylo to naše první zakufrování.. K1 jsme tedy našli,cvakl jsem si kontrolní lístek a vydali jsme se dál na Sv.KLIMENT, kde byla K2.Cestou na K2 jsme se přidali k jedné závodnici co měla fenku NÝWA ,DEX ji pořád obtěžoval, ale dobře za ní táhl a to mi vyhovovalo.
Na 31 km naší cesty jsme si dali pauzu a taky výborný gulášek v hospodě kamenák. Dex dostal granule K9 které nechtěl žrát (Dex nechtěl žrát celou cestu ).Cestou ke K3 jsme si prodloužili o 1,5 km takže druhé zakufrování (výjmečně to nebylo mou vinou).
Na K4, která byla nad Osvětimanskou přehradou jsme se dostali až za tmy,ale byl tam táborák,bečka ,pivo,klobásky a gril,tady hodně trekařů rozložilo bivak .My však po krátkém odpočinku u ohně vydali opět na cestu, ted už bez doprovodu Nýwy, po chodníčku kolem přehrady do Osvětiman to byla chvilka (51 km od startu),dál pak vedla trasa kolem Pasek, které jsou nad Stříbrnicema, chvilku jsem se rozmýšlel jestli se mám jít domů vyspat.Pokračovali jsme dál kolem Dlouhé řeky a někde tady jsem si dal první fialovou pilulku (ibalgin 400 proti bolesti), protože bolest kolen se zdála být nesnesitelná.
Uchlácholen že tady to přece znam jsem nesledoval mapu pozorě místo na Hradu Buchlově sem se objevil na E50 tak 2km pod hradem..následovalá zajímavá půlnoční cesta po E50 na kterou mi svítili projíždějící auta.
Konečně jsme se dostali pod hrad Buchlov,znám pod hradem jeden altánek a plánoval jsem že v něm přespíme , ale jak jsme se k němu bližili vrčení prozradilo že už je obsazeno nezbylo nám než pokračovat dál na naK5-Pod Břesteckou skalou.Ještě než jsem došel na k5 našel jsem vhodné místo na přespání v lese na kopečku a na jehličí (na kopci je tepleji než v udolí a suché jehličí je výborna izolace od studené země) všude absolutní tma takovou tmu jsem ještě neviděl,budík jsem si nastavil na 3 hodiny ráno s tím že 2 hodiny spanku mi budou stačit,trapila mě však bolest kolen tak jsem si dal druhou a poslední fialovou pilulku a šel spat. Ve 3 hodiny ráno začal v lese zvonit budík! Absolutní tma ve, které jsem nemohl najít čelovku orientoval jsem se jen podle zvuku zvonícího budíku! po hodné chvilce se mi ho podařilo najít a vypnout citil jsem se trochu trapně že mi v noci v lese zvoní budik.
2 hodiny spánku a bolest v kolenou nepřestala, nastavil jsem tedy budík na 6.00 s tim že další 3 hodiny odpočinku bolest zmírní,v 6 ráno jak zazvonil budík už bylo světlo takže noční problem se neopakoval nicméně bolest kolen byla strašna! nastal problém,takzvaný Big problém-strašná bolest kolen!
Pár metrů na K 5 jsem po malých krůčcích došel , ale informace z intineráře že do cíle zbývá 21,5 km mě poslala do kolen,od této chvíle Dex nesměl tahnout protože mi tím zpusoboval ještě větší bolest,musel jít při noze,pár metrů za K5 jsem si našel klacek který mi sloužil hlavně jako brzdící hůl protože největší bolest jsem cítil při cestě z kopce.Nepřidalo mi ani to že jsem opět zabloudil a motal se mezi popadanými stromy než jsem našel asfaltovou cestu na Salaš.Ze Salaše jsem šel jak "ŽOFRÉ DE PEIRAK"bez palice ani krok . Bolest čím dál víc působila na mou psychiku a teď už jsem se musel obejít bez fialové pilulky . Už jsem nešel rychlou chůzi jako na začátku závodu , belhal jsem se jen o palici s prosbou ať už je cíl . (do cíle zbývalo 16,6 km) cesta na K6 Salašským potokem byla nekonečná . Bolest kolen byla strašná - přirovnal bych ji k píchání jehel do kosti. Konečn K6 - do cíle zbývá 13,5 km . Od K6 jsem začal pochybovat že dojdu . Myšlenky na to že to vzdám byly čím dál silnější a střídali se s bolestí kterou jsem cítil každým krokem .
Brdo rozhledna - odbočka ( do cíle zbývá 7,5 km ) blížím se k poslednímu kontrolnímu bodu K7 u cesty hromada klád . Sedl jsem si tam a slzy mi tekli do dlaní , s bolestí a beznadějí jsem se sotva postavil na nohy a tehdy zvítězila TOUHA! Touha dojít do cíle ! Ušel sem v bolestech s Dexem dalších 6,5 km kdy mě potkal jeden pán co fotí závodníky Chřibského dogtrekongu . Když viděl v jakém jsem stavu nabídl se , že mě kousek doprovodí dvakrát mě s Dexem vyfotil na jedné fotce se i trochu směju - to touha porazila bolest .
Pár set metrů před cílem mě pan fotograf opouští a jde fotit jiné závodníky . Já odhazuji klacek , který mi dělal společnost přes 21 km a pomáhal mi na " každém kroku " . Do cíle vcházíme po 30 hodinách a 13 minutách máme za sebou 84,5 km.
TOUHA ZVÍTĚZILA !
bráním se slzám dojetí a radosti , plný euforie ............
Chřibský dogtrekong byl i přes tu strašnou boles moc krásný a určitě to stálo za to se zůčastnit a poznat svého psa a sám sebe v extrémní situaci na hranici fyzických a psychických sil.
napsal : Hojka
Doktreking je extremním kynologickým vytrvalostním sportem,při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.Vede účastniky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např.orientačnich )schopností.Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.(zdroj...www.dogtrekking.info).
Po nepodařenem Fryštáckem doktrekkingu 2009 který jsme museli vzdát jsme se s DEXEM moc těšili na domácí CHŘIBSKÝ DOGTREKKING 2010
-den před startem 8.4. jsme se zůčastnili meetingu, na kterém jsme dostali mapu,intinerař trati,list s popisem zajímavostí na trati a oplatku Horalku (na trati byla moc dobrá ). 9.4.2010 přišlo to, nač jsme se moc tešili - START.Sartovalo se z areálu kempu Kaminka,my startovali mezi prvními závodníky v 7.35 na LONG trati dlouhé 84,5 km.
DEX plný očekávání nových čmuchacích míst,radostí ze startu vyběhl já už tak moc radostně ne, protože můj batoh vážil 13 kg(oproti fryštáku o 7 kg lehčí ). Obsahoval kromě povinné výbavy taky 2 termo trika,mikinu,nepromokavé kalhoty, nepromokavou bundu,pončo a to nejdůležitější-5 párů termo ponožek (ponožky nejdůležitější z výbavy,protože jedině na suché noze se nedělají puchýře ! )
Místní značení nás dovedlo na VLČÁK-561 m.n.m.Dál nás měla modrá turistická značka dovést do Koryčan, kde byl první kontrolní bod K1. My jsme ke K1 přišli odjinud než většina závodníku, bylo to naše první zakufrování.. K1 jsme tedy našli,cvakl jsem si kontrolní lístek a vydali jsme se dál na Sv.KLIMENT, kde byla K2.Cestou na K2 jsme se přidali k jedné závodnici co měla fenku NÝWA ,DEX ji pořád obtěžoval, ale dobře za ní táhl a to mi vyhovovalo.
Na 31 km naší cesty jsme si dali pauzu a taky výborný gulášek v hospodě kamenák. Dex dostal granule K9 které nechtěl žrát (Dex nechtěl žrát celou cestu ).Cestou ke K3 jsme si prodloužili o 1,5 km takže druhé zakufrování (výjmečně to nebylo mou vinou).
Na K4, která byla nad Osvětimanskou přehradou jsme se dostali až za tmy,ale byl tam táborák,bečka ,pivo,klobásky a gril,tady hodně trekařů rozložilo bivak .My však po krátkém odpočinku u ohně vydali opět na cestu, ted už bez doprovodu Nýwy, po chodníčku kolem přehrady do Osvětiman to byla chvilka (51 km od startu),dál pak vedla trasa kolem Pasek, které jsou nad Stříbrnicema, chvilku jsem se rozmýšlel jestli se mám jít domů vyspat.Pokračovali jsme dál kolem Dlouhé řeky a někde tady jsem si dal první fialovou pilulku (ibalgin 400 proti bolesti), protože bolest kolen se zdála být nesnesitelná.
Uchlácholen že tady to přece znam jsem nesledoval mapu pozorě místo na Hradu Buchlově sem se objevil na E50 tak 2km pod hradem..následovalá zajímavá půlnoční cesta po E50 na kterou mi svítili projíždějící auta.
Konečně jsme se dostali pod hrad Buchlov,znám pod hradem jeden altánek a plánoval jsem že v něm přespíme , ale jak jsme se k němu bližili vrčení prozradilo že už je obsazeno nezbylo nám než pokračovat dál na naK5-Pod Břesteckou skalou.Ještě než jsem došel na k5 našel jsem vhodné místo na přespání v lese na kopečku a na jehličí (na kopci je tepleji než v udolí a suché jehličí je výborna izolace od studené země) všude absolutní tma takovou tmu jsem ještě neviděl,budík jsem si nastavil na 3 hodiny ráno s tím že 2 hodiny spanku mi budou stačit,trapila mě však bolest kolen tak jsem si dal druhou a poslední fialovou pilulku a šel spat. Ve 3 hodiny ráno začal v lese zvonit budík! Absolutní tma ve, které jsem nemohl najít čelovku orientoval jsem se jen podle zvuku zvonícího budíku! po hodné chvilce se mi ho podařilo najít a vypnout citil jsem se trochu trapně že mi v noci v lese zvoní budik.
2 hodiny spánku a bolest v kolenou nepřestala, nastavil jsem tedy budík na 6.00 s tim že další 3 hodiny odpočinku bolest zmírní,v 6 ráno jak zazvonil budík už bylo světlo takže noční problem se neopakoval nicméně bolest kolen byla strašna! nastal problém,takzvaný Big problém-strašná bolest kolen!
Pár metrů na K 5 jsem po malých krůčcích došel , ale informace z intineráře že do cíle zbývá 21,5 km mě poslala do kolen,od této chvíle Dex nesměl tahnout protože mi tím zpusoboval ještě větší bolest,musel jít při noze,pár metrů za K5 jsem si našel klacek který mi sloužil hlavně jako brzdící hůl protože největší bolest jsem cítil při cestě z kopce.Nepřidalo mi ani to že jsem opět zabloudil a motal se mezi popadanými stromy než jsem našel asfaltovou cestu na Salaš.Ze Salaše jsem šel jak "ŽOFRÉ DE PEIRAK"bez palice ani krok . Bolest čím dál víc působila na mou psychiku a teď už jsem se musel obejít bez fialové pilulky . Už jsem nešel rychlou chůzi jako na začátku závodu , belhal jsem se jen o palici s prosbou ať už je cíl . (do cíle zbývalo 16,6 km) cesta na K6 Salašským potokem byla nekonečná . Bolest kolen byla strašná - přirovnal bych ji k píchání jehel do kosti. Konečn K6 - do cíle zbývá 13,5 km . Od K6 jsem začal pochybovat že dojdu . Myšlenky na to že to vzdám byly čím dál silnější a střídali se s bolestí kterou jsem cítil každým krokem .
Brdo rozhledna - odbočka ( do cíle zbývá 7,5 km ) blížím se k poslednímu kontrolnímu bodu K7 u cesty hromada klád . Sedl jsem si tam a slzy mi tekli do dlaní , s bolestí a beznadějí jsem se sotva postavil na nohy a tehdy zvítězila TOUHA! Touha dojít do cíle ! Ušel sem v bolestech s Dexem dalších 6,5 km kdy mě potkal jeden pán co fotí závodníky Chřibského dogtrekongu . Když viděl v jakém jsem stavu nabídl se , že mě kousek doprovodí dvakrát mě s Dexem vyfotil na jedné fotce se i trochu směju - to touha porazila bolest .
Pár set metrů před cílem mě pan fotograf opouští a jde fotit jiné závodníky . Já odhazuji klacek , který mi dělal společnost přes 21 km a pomáhal mi na " každém kroku " . Do cíle vcházíme po 30 hodinách a 13 minutách máme za sebou 84,5 km.
TOUHA ZVÍTĚZILA !
bráním se slzám dojetí a radosti , plný euforie ............
Chřibský dogtrekong byl i přes tu strašnou boles moc krásný a určitě to stálo za to se zůčastnit a poznat svého psa a sám sebe v extrémní situaci na hranici fyzických a psychických sil.
napsal : Hojka
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář